Krajina lesů, vod a strání: Proč je severně od Brna tak pěkně

Existují místa, která se vám nenápadně dostanou pod kůži. Nejsou v první desítce turistických hitparád, ale o to víc si je zamilujete. A jedno takové je pro mě oblast severně od Brna – od Moravského krasu a Blanska přes Boskovice, Jedovnici, Černou Horu, Adamov a Tišnov až po hrad Pernštejn. Krajina, která voní lesem, vodou a historií.

Když jedete z Brna směrem na sever, něco se změní. Zmizí velká obchodní centra, provoz se trochu uklidní a najednou jste v krajině, kde se ještě žije tak trochu po staru. Ne ve smyslu zaostalosti, ale klidu. Ten klid je tu zvláštně nakažlivý. Všechno dýchá v rovnováze: lesy a pole, města a vesnice, lidé a příroda.

Jednou z nejvíc fascinujících částí je Moravský kras. Punkevní jeskyně, propast Macocha, plavba po podzemní řece Punkvě... To je klasika, která nezklame ani po padesáté. Ale stejně tak silný dojem ve mě nechávají i místa mimo hlavní proudy. Třeba jeskyně Balcarka nebo Sloupsko-Šošůvské jeskyně, kam se s dětmi dostanete bez velkého shonu.

Blansko je takový příjemný bod, odkud se dá vyrážet na výlety. Nenabízí sice moc památek ani velkoměstský ruch, ale má pohodovou atmosféru, koupaliště, lesopark a pár skvělých restaurací. A pak jsou tu Boskovice. Město, které má skoro všechno: zámek, úžasnou zříceninu hrad, židovskou čtvrť, westernový areál, spoustu restaurací, kde se dobře a za rozumnou cenu najíte, a hlavně neuvěřitelně milou atmosféru. I když tam přijedete jen na otočku, máte chuť se vracet.

Jedovnice jsou ideální na letní den. Rybník Olšovec, stánek s langošem, děti u vody a vítr ve vlasech. Není to žádný luxus, ale přesně ten druh maloměstského léta, který si člověk pamatuje z dětství. Kousek vedle leží Rudice s větrným mlýnem a (zakázaným ale přesto oblíbeným) koupalištěm v bývalém lomu. A pak Černá Hora se svým pivovarem, kde to voní ječmenným sladem a poctivou kuchyní.

Adamov je zvláštní město – sídliště na stráni u lesa, a přesto má v sobě něco magického. Možná je to těmi lesy, které ho obklopují, možná tím, jak se skrývá v údolí. Nedaleko leží bývalé hutní oblasti a technické památky, které nenajdete v žádném top ten listu, ale přesto mají svoje kouzlo. Pak samozřejmě jedno z nejtajemnějších míst v Česku – slavná Býčí skála. Když pokračujete dál směrem na Tišnov, dostanete se do kraje malých a půvabných vesnic, remízků, vyhlídek a křížků na kopcích. Je to kraj poutníků, ale i cyklistů a rodičů s kočárkem.

A pak hrad Pernštejn. Jeden z nejpůsobivějších hradů u nás. Vypadá, jako by se zjevil z pohádky – mohutný, vážný, obklopený zelenými kopci. Když tam stáváte, cítíte to, co na tomhle kraji tolik miluju: rovnováhu přírody a lidských dějů. Něco se tu zachovalo. Něco hlubšího než jen turistický zážitek.

Asi to ve mě zakořenilo i proto, že můj táta pochází z Moravských Knínic, kousek od Kuřimi. Každé léto jsme tam jezdili za babičkou. Ačkoliv už to není stejné jako tehdy, něco z toho pocitu zůstalo. Když procházím lesem nad Křtinami nebo jedu kolem Černé Hory, vrací se mi to. Ten klid, ty lesy, ten zpěv vody.

V 70. letech nazpíval zpěvák Petr Rezek skladbu nazvanou "Píseň lesů, vod a strání". Ačkoliv to není styl hudby, který běžně poslouchám a má i trochu tendenční text z té doby, vystihuje svým způsobem podstatu téhle krajiny. Není to kraj, který se vnucuje. Ale když se na chvíli zastavíte a zaposloucháte, zjistíte, že zpívá. Tiše, ale upřímně.

A právě proto stojí za to se tam vydat. Nejen na výlet, ale trochu i do sebe.