Jihlavské podzemí

Jihlavské podzemí – tajemství pod starým městem

Pod historickým jádrem Jihlavy se skrývá rozsáhlý labyrint chodeb, který po staletí fascinuje badatele, dobrodruhy i milovníky záhad. Systém, známý jako jihlavské podzemí, je druhým nejrozsáhlejším v České republice – hned po znojemském – a jeho celková délka přesahuje 25 kilometrů. Chodby jsou vytesané v tvrdé rulové hornině a propojují sklepy jednotlivých domů, zásobárny a technické prostory.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde jen o běžné středověké sklepy, jakých jsou v českých městech desítky. Ovšem jihlavské podzemí má jednu zvláštnost, která nemá v Evropě obdoby – část jeho stěn záhadně světélkuje. 

Záhadné světlo pod zemí

Nejznámější částí jihlavského podzemí je tzv. světélkující chodba, dlouhá přibližně 50 metrů. Když se zhasnou světla, její stěny vydávají jemnou zelenkavou záři. Vědci zkoumali tento jev už od 40. let 20. století a dospěli k závěru, že za světélkování může tenká vrstvička krystalů aragonitu a kalcitu, která odráží a rozptyluje i slabé zbytky světla.

Jiní badatelé ale upozorňují, že podobný jev není v jiných podzemních prostorách znám, a navíc se zdá, že intenzita světélkování se během let mění. Někteří návštěvníci popisují i zvláštní pocity klidu či euforie při pobytu v této chodbě – což vede k domněnkám, že zde může působit nějaká dosud neznámá energie.

Historie i praktické využití

Původ jihlavského podzemí sahá pravděpodobně až do 13. století, kdy město zažívalo rozkvět díky těžbě stříbra. Podzemní prostory sloužily k uskladnění potravin, piva, vína, ale i k úkrytu obyvatel v dobách nebezpečí. Systém je rozdělen do několika pater – nejhlubší chodby leží až 12 metrů pod povrchem.

Díky stabilní teplotě okolo 8 °C se prostory využívaly i v novověku. Místní kroniky ale zaznamenávají také různé nehody a záhadná zmizení lidí, kteří se do neprozkoumaných částí vydali bez průvodce.

Němci a druhá světová válka – hledání vstupu do jiné říše

Za druhé světové války se jihlavské podzemí dostalo do hledáčku nacistických okultních projektů. Podle několika svědectví se v roce 1944 do chodeb vydala skupina německých vědců pod dohledem jednotek Wehrmachtu. Nešlo však o obyčejný technický průzkum. 

S nimi sestoupila i skupina mužů asijského původu – podle některých zdrojů mohlo jít o Mongoly, podle jiných přímo o Tibeťany. Cílem této výpravy bylo údajně najít v jihlavském podzemí vstup do legendární podzemní říše Agartha, známé z tibetské mytologie.

Agartha je mytická říše, která má ležet hluboko v nitru Země a být obývána vyspělou civilizací. Nacistické vedení, inspirované okultními teoriemi a esoterickými legendami, se o podobná místa intenzivně zajímalo – a to z motivů, které rozhodně neměly nic společného s romantickým hledáním pravdy.

Co přesně Němci v Jihlavě objevili, zůstává nejasné. Oficiální dokumentace chybí a poválečné archivy mlčí. Zůstaly jen kusé zápisy a vyprávění pamětníků, podle nichž se expedice z podzemí vrátila po několika dnech – a od té doby se o ní už nikdy veřejně nemluvilo.

Současnost a turistické prohlídky

Dnes je část jihlavského podzemí přístupná turistům. Největším lákadlem je samozřejmě světélkující chodba, ale návštěvníci se mohou projít i částmi se středověkými klenbami, zbytky těžebních štol a unikátními kamennými portály.

Průvodci obvykle zmiňují i pověst o hledání vstupu do Agarthy, i když se drží spíše "bezpečnější" verze příběhu. Nicméně při procházce těmito chodbami, kde se ozvěna nese i na desítky metrů, si mnozí uvědomí, že pod nohama starého města se skrývá svět, o němž toho víme jen velmi málo.